ve vězení je nám dobře. To je tak, co nám nejvíc vadí a překáží, je pro nás velké pouto a inspirací.
půlka mého srdce je mrtvá a nic
ji neoživí ani neprobudí. chci aby žila,
chybíš...dítě moje
smrt a jedině smrt nás zase spojí.
možná... kdo ví
karma... exisuje snad? Hm, možná.
nesnáze lidského života...
smrtelné hříchy našich předků,
neseme si my v našem životě,
ornament smrti a živtoa. Jsou důležité.
Rodina je objev, rodina je život a smrt.
nekonečné propojení od začátku
do konce věky věků planety Země.
Vše se opakuje, našim tetám i nám
i našim dětem a vnoučatům, ať chcem
či, ne. Jo i tak. Mnoho maleb to ukazuje.
Žádný z nás se neubrání tomu, co je mu souzeno.
Ale být prázdným vězněm, to je kruté.