Můj výlet na Vyšehrad
Tak je krásná a poklidná sobota. Kam tak na výlet v Praze. Zajdu si na Vyšehrad. Mé krásné a tiché procházení se po dědictví našich předků jsem zakončila na Slavíně, na hřbitově - místě naší národní hrdosti. Kde mezi zájezdy turistů jsem se prodírala a marně hledala klid pro mrtvé i pro živé. Na tomto místě jsem si začala uvědomat víc, než kdy jindy, jak skončíme všichni bez rozdílu na konci své životní cesty. Slavní i neslavní, hrdinové i slaboši, vědci i hlupáci, bohatí i chudí. A víc než jindy mi docházelo, že někteří svůj život nepromarnili a někteří byli jen tak na světě.
Třeba jedna žena sponzoruje opravu hrobu jisté ženy. Ženy, která byla za druhé světové války zdravotní sestrou a obětovala svůj život za životy a zdaví jiných lidí. Dobrovolně se zapojila na uzdravování lidí se skvrnitým tifusem. Při léčbě smrtelně nemocných, kterým pomáhala se uzdravovat se sama nakazila a na následky této hrozné nemoci zemřela. Po čase na ni lidé zapomněli a její hrob chátral.
Nebo hrob lékaře, který svůj život zasvětil léčbě nevyléčitelně nemocných, pro chudé i bohaté bez rozdílu. Vděčíme mu za jeho léčbu a výzkum. Díky němu měli ostatní na čem pokračovat a na světě je o jednu smrtelnou chorobu méně. Jeho hrob, také nikoho už nezajímal, pomalu chátral. Už tomu tak není. Na ceduli u hrobu jsem se dočetla, že jistý muž sponzoruje opravu a údržbu hrobu.
Mohla bych pokračovat, ale vypsat všechny zajímavé osobnosti, které odpočívají na tomto posvátném místě nejde. Každý z nás máme svého hrdinu, na kterého si vzpomeneme, když nastane čas vzpomínání.
Takový tedy byl konec mé dnešní zářijové soboty. Přemýšlením nad smrtelností a nesmrtelností. Tito lidé jsou pro mě osobně nesmrtelní. Jejich život i smrt měl smysl, nejen pro ně samotné, ale i pro všechny ostatní lidi.
Říkám své DÍKY všem lidem, kteří sponzorují hroby lidí, kteří si zaslouží naší pozornost a obdiv. Rychle zapomínáme a neměli bychom zapomínat na malé - velké hrdiny, kteří věnovali svůj život za životy druhých.
Na konec malá prosba. Kdo budete mít čas a cestu kolem jakéhokoli místa našich předků, vzpomeňte, nebo zajděte. Jejich život i smrt dostanou zase větší rozměr.
Lucie Michalová
Posmrtný život
Je to věčné téma. Posmrtný život. Existuje? Pokud chceme vidět duchy, tak je uvidíme, ikdyž tam nejsou. Kdo chce věřit, tak uvěří. Kdo ničemu nevěří, neuvěří. Pro klid duše tohle téma lidé raději moc neprobírají, protože co kdyby
Lucie Michalová
Budíček
Sny. Krásné. Něžné. Bojovné. Hysterické. Erotické. Budovatelské. Stavitelské. Zdá se, že se nám to jen zdá. Je to jen sen? Nebo touha. Toužíme postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Sny jsou naše realita.
Lucie Michalová
Láska první a na celý život
Každý jsme ji měli... lásku jako z filmu. Jediná a opravdová. Zdá se, že je na celý život. A ono se po čase ukázalo, že je to letní románek. Tak na odlehčení jarních dní. Všude to pučí. Sněženky krásně kvetou. Tak píseň, chraplavá
Lucie Michalová
A přeci se točí
Nezapomínáme někdy jako národ, kdo jsme a odkud jsme? Kdo byli naši předci a za co bojovali, za jakou pravdu. Za naší rodnou řeč, za naši korunu, za svobodu, ikdyž věděli, že jednoduché to nebude, šli a bojovali všemi prostředky.
Lucie Michalová
Můj blábol
Je neděle a prší a sarkasmus jen srčí. Taková nedělní chvilka nudy. Nedělní blábol na uvolnění mysli. Tak to jednou za čas muselo přijít. Kdo si chce přečíst blábol...hurá do toho. Teda, není to politický blábol, jen osobní.
Lucie Michalová
Já koblížek, koblížek
Je doba masopustu a co tedy něco dobrého na zub. Třeba škvarky, nebo masíčko šťavnaté, křupavě opečené? Nebo koblížek. Buď s jablky, nebo z jogutu, nebo klasický. Takový do zlatova osmažený.
Lucie Michalová
Také máte pěkné vzpomínky...Piky piky na hlavu
Novoroční předsevzetí nemám. Předsevzetí celoroční však ano. Na začátku každého nového roku si vzpomenu, že vlastně byl prosinec, a to je čas, kdy na nic nebyl čas a byla hromada jídla a povalování. Začne kolečko, jako každý rok.
Lucie Michalová
Světlo a tma
Samota na výměnu. Čas čaruje. Láska, namlouvání či milování. Casanova a nebo klidná voda. Strach, pramen vysychá. Jinde se mají líp? Kamarádi? Co je to pravé. Být sám sebou. Malování, čarování. Naučím se malovat. Snad.
Lucie Michalová
Další šance promarněna
Dali jsme vám šanci, říkají a drží v ruce bič od krve. Dali jsme vám šanci, říkají a míří na nás zbraní. Dali jsme vám šanci, jenže umělá inteligence, je rychlejší...Co na tom, že člověk a jeho práce je originál. Rozum a cit.
Lucie Michalová
Má bilance loňského roku
Má soukromá bilance loňského roku. Asi bych se měla ohlédnou za tím, co a jak jsem loni zvládla, či nezvládla. A zamyslet se jak to vidím letos. Jenže to nakonec dopadlo tak, že jsem se hned zasekla na loňském lednu. Takže...
Lucie Michalová
Naděje a štěstí
Kdo chce poznat bezpodmínečnou lásku, pořiď si pejska. Bude tě následovat bez otázek a bez potíží. Když by chtěl jinam než ty, dáš si ho na vodítko, a on se prostě přispůsobí. Vděčně si lehne k tvým nohám a bude se zamilovaně
Lucie Michalová
Proč, proč, proč, pro slepičí kvoč
Jak nás vidí jiní. Jak se vidíme my. Společenské zařazení. Jak nás okolí škatulkuje. Podle čeho. Někdo se nechá a někomu to vadí. Nejhůř to snášejí náctiletí. I dospělý člověk to někdy nechápe, škatulky.
Lucie Michalová
Přítel mi poslal na pomoc svého Boha
Je štěstí dostat po čem toužíme? Sliby se mají plnit, učili nás od mládí, je to však po většinu času, tak nemožné. Deset přikázání. To si vymysleli lidé? Sami na sebe bič? Vlastní tvrdá pravidla si dělá, každý sám v sobě.
Lucie Michalová
Deník stárnoucí ženy - Nakupuj, občane, nakupuj
Nakupuj, občane, nakupuj, zvedneš nám tím státní ekonomiku, sobě tím zvedneš mandle. Všude nás nabádají k nákupu, slevy na nás útočí z leva z prava. Někdy,vám tak přemýšlím, co se stane se všemi těmi věcmi co mám. Tak nakupujme!
Lucie Michalová
Je to láska, nebo co to je
Nevím, co mám napsat, aby to co napíšu, vystihovalo to, co jsem napsala. Napsat něco o lidském vztahu, nebo ani ne o vztahu, jako o propojení jednoho k druhému a jejich míjení. Chtělo by to nějakou muziku, no, co vybrat.
Lucie Michalová
To je podzim u Jezera
Miluji podzim. Někdo ho rád nemá, to nevadí, protože má rád něco jiného. Láska je důležitá. Láska totiž přináší mír. No, abych se vrátila k podzimu, je tak krásně barevný, letos obzvlášť dlouho teplý a klidný, hurá na procházky.
Lucie Michalová
Deník stárnoucí ženy - Přání
Chtěla jsem napsat komentář k článku " Život" ,ale nějak se mi to nevešlo do místa, které je k tomu určené .Tak z komentáře vznikl článek. Inspiroval mě napsat další díl deníku i s básní. Nic vážného, jen život.
Lucie Michalová
Svoboda je plnění svých snů
Když jsme byli malí, měli jsme sny, touhy a chuť objevovat nové. Někteří z nás ji mají stále. Někteří ji zahrabali do hlubin zapomnění. Pamatujeme si vůbec, co vše jsme chtěli objevovat, čím jsme chtěli být a co jsme chtěli vidět.
Lucie Michalová
Soudný den
Prostě soudný den. Přijde. Na každého čeká ten jeho. Bez vyjímek. Neutečeš, neuprosíš, nevokecáš ani nevylžeš. Prostě přijde.
Lucie Michalová
Deník stárnoucí ženy - Sny a svoboda
Tak vám tedy povím, sny jsou pohon našeho života. Každý jsme něčím snili být. Někteří se svého snu nevzdali a dřeli, ovoce jejich snahy je ohromující. Jsou to jedničky ve svém oboru. Všichni. Vzpomínáte někdy čím jste chtěli být?
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 10,19
- Průměrná čtenost 537x