Síla rozhodnutí

Pokud se člověk jednou pro něco rozhodne, netuší, na jakou cestu se vydává a kam ho cesta zavede. Někdy se dějí divné věci.Někteří z nás je zažili a na některé to teprve čeká. Zahnáni do kouta, poznáváme, jací jsme a co v nás je.        

 Tak jsem měl dost městského života, plného rachotu, drčení, řevu a houkání sanitek. Přeplněných ulic, obchodů a čekáren u lékařů. Tak nějak mi bylo zle z města. Rozhodl jsem se, že okusím život na vsi. Realitní kanceláře jsou přeplněné nabídek krásných i ošklivějších domů z klidné části naší překrásné vlasti, tak co bych se nepřestěhoval, někam kde budu mít klid a ticho. Nic se nemá přehánět, zní jedno přísloví.  A o tom jsem se měl přesvědčit v příštích dnech.

Duchařských historek a povídek znám poměrně dost, hodně jsem je jednu etapu svého života četl. Jenže mě ani na chvilku nenapadlo, že i já se stanu aktérem jedné duchařské příhody.  Jak jsem v úvodu naznačil, měl jsem dost města, měšťanů a hlavně městského rozruchu. Jednoho dne jsem zašel do realitní kanceláře plně rozhodnut, že si pořídím malý a útulný domek, někde v lůnu přírody. Lidí pomálu, sem tam nějaké to zvířátko, a ticho kol kolem. Realitní kancelář sice disponovala různými realitami, jenže na mou představu lůna přírody, byla každá z nich dost vzdálená. Je pravda, že jako městský člověk jsem měl vysněné představy o životě na samotě. Slovy našich “Představoval jsem si to jako Hurvínek válku“.

Nálada realitního makléře postupovala asi jako od vyhřátého letního dne k zimnímu večeru. Od veselého pojďte dál, nic není problém po tak já už nevím, možná byste měl …, no asi vypadnout. A o to víc se mi vypadnout nechtělo. Tak jsem navrhl, a co takhle neprodejné, dlouho neprodejné kousky. Zajiskřilo se mu v oku a v mžiku přinesl nějaké fotografie, než mi je ukázal, rozhlédl se okolo, zatvářil se tajemně a spiklenecky šeptl, ať si je prohlédnu. Nějak jsem nechápal, proč se tváří jako by mu někdo stál za zády a poslouchal nás, ale říkal jsem si“ panáček je už asi ze mě unavenej“.

Otevřel složku s fotografiemi a popiskami objektu. Líbil se mi, koukal jsem se zaujetím do fotografií, když v tom jsem zvedl hlavu, podíval se na makléře a uviděl bílou až šedavou barvu jeho obličeje. Koukal někam do rohu, přímo zíral do jednoho bodu v místnosti. Podíval jsem se tím směrem a nic neviděl, jen prázdný kout. Promluvil jsem na něj, lekl se, škubl sebou a podíval se na mě. S radostí jsem mu oznámil, že tohle je přesně to co jsem si představoval, malý domek uprostřed přírody, sice je to v lese, ale to bude bez tak nějaký lesík a ne hluboký les, no ne? Pojedeme se tam podívat, navrhl jsem. Chlapík ještě víc zbledl a začal naříkat, že mu nějak není dobře, že se mu najednou přitížilo a že on už tam několikrát byl a ví, že je to daleko a než tam dorazíme, bude tma a on musí za ženou a děckem. A pokud na tom trvám, že mi dá klíče a adresu ať se tam trmácím za tmy sám. A co, řekl jsem si, konečně se mi něco líbí, přece to nevzdám, tak pojedu hned. Vzal jsem si od něj klíče, adresu a mapku, kde mám sjet ze silnice na lesní cestu, kterou se dostanu k domku. Při loučení se mi díval upřeně do očí a zeptal se mě, jestli si to nechci rozmyslet a nechat to na jindy, až bude světlo, že stejně za šera toho moc neuvidím. Nechtělo se mi čekat. A tak jsem vyjel hned.

Pokračování ...?

 

Autor: Lucie Michalová | středa 25.10.2017 21:32 | karma článku: 7,08 | přečteno: 236x
  • Další články autora

Lucie Michalová

Posmrtný život

Je to věčné téma. Posmrtný život. Existuje? Pokud chceme vidět duchy, tak je uvidíme, ikdyž tam nejsou. Kdo chce věřit, tak uvěří. Kdo ničemu nevěří, neuvěří. Pro klid duše tohle téma lidé raději moc neprobírají, protože co kdyby

20.2.2024 v 13:09 | Karma: 13,11 | Přečteno: 327x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Michalová

Budíček

Sny. Krásné. Něžné. Bojovné. Hysterické. Erotické. Budovatelské. Stavitelské. Zdá se, že se nám to jen zdá. Je to jen sen? Nebo touha. Toužíme postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Sny jsou naše realita.

18.2.2024 v 0:40 | Karma: 7,74 | Přečteno: 142x | Diskuse| Osobní

Lucie Michalová

Láska první a na celý život

Každý jsme ji měli... lásku jako z filmu. Jediná a opravdová. Zdá se, že je na celý život. A ono se po čase ukázalo, že je to letní románek. Tak na odlehčení jarních dní. Všude to pučí. Sněženky krásně kvetou. Tak píseň, chraplavá

15.2.2024 v 18:15 | Karma: 9,09 | Přečteno: 249x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

A přeci se točí

Nezapomínáme někdy jako národ, kdo jsme a odkud jsme? Kdo byli naši předci a za co bojovali, za jakou pravdu. Za naší rodnou řeč, za naši korunu, za svobodu, ikdyž věděli, že jednoduché to nebude, šli a bojovali všemi prostředky.

15.2.2024 v 10:14 | Karma: 11,86 | Přečteno: 221x | Diskuse| Ostatní

Lucie Michalová

Můj blábol

Je neděle a prší a sarkasmus jen srčí. Taková nedělní chvilka nudy. Nedělní blábol na uvolnění mysli. Tak to jednou za čas muselo přijít. Kdo si chce přečíst blábol...hurá do toho. Teda, není to politický blábol, jen osobní.

11.2.2024 v 14:01 | Karma: 9,62 | Přečteno: 216x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Michalová

Já koblížek, koblížek

Je doba masopustu a co tedy něco dobrého na zub. Třeba škvarky, nebo masíčko šťavnaté, křupavě opečené? Nebo koblížek. Buď s jablky, nebo z jogutu, nebo klasický. Takový do zlatova osmažený.

6.2.2024 v 15:42 | Karma: 10,09 | Přečteno: 248x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Také máte pěkné vzpomínky...Piky piky na hlavu

Novoroční předsevzetí nemám. Předsevzetí celoroční však ano. Na začátku každého nového roku si vzpomenu, že vlastně byl prosinec, a to je čas, kdy na nic nebyl čas a byla hromada jídla a povalování. Začne kolečko, jako každý rok.

5.2.2024 v 12:24 | Karma: 12,57 | Přečteno: 250x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Světlo a tma

Samota na výměnu. Čas čaruje. Láska, namlouvání či milování. Casanova a nebo klidná voda. Strach, pramen vysychá. Jinde se mají líp? Kamarádi? Co je to pravé. Být sám sebou. Malování, čarování. Naučím se malovat. Snad.

3.2.2024 v 20:35 | Karma: 7,04 | Přečteno: 144x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Michalová

Další šance promarněna

Dali jsme vám šanci, říkají a drží v ruce bič od krve. Dali jsme vám šanci, říkají a míří na nás zbraní. Dali jsme vám šanci, jenže umělá inteligence, je rychlejší...Co na tom, že člověk a jeho práce je originál. Rozum a cit.

1.2.2024 v 10:53 | Karma: 10,62 | Přečteno: 303x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Michalová

Má bilance loňského roku

Má soukromá bilance loňského roku. Asi bych se měla ohlédnou za tím, co a jak jsem loni zvládla, či nezvládla. A zamyslet se jak to vidím letos. Jenže to nakonec dopadlo tak, že jsem se hned zasekla na loňském lednu. Takže...

3.1.2024 v 14:37 | Karma: 12,07 | Přečteno: 272x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Naděje a štěstí

Kdo chce poznat bezpodmínečnou lásku, pořiď si pejska. Bude tě následovat bez otázek a bez potíží. Když by chtěl jinam než ty, dáš si ho na vodítko, a on se prostě přispůsobí. Vděčně si lehne k tvým nohám a bude se zamilovaně

2.1.2024 v 20:30 | Karma: 11,86 | Přečteno: 221x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Proč, proč, proč, pro slepičí kvoč

Jak nás vidí jiní. Jak se vidíme my. Společenské zařazení. Jak nás okolí škatulkuje. Podle čeho. Někdo se nechá a někomu to vadí. Nejhůř to snášejí náctiletí. I dospělý člověk to někdy nechápe, škatulky.

19.12.2023 v 22:34 | Karma: 10,02 | Přečteno: 235x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Přítel mi poslal na pomoc svého Boha

Je štěstí dostat po čem toužíme? Sliby se mají plnit, učili nás od mládí, je to však po většinu času, tak nemožné. Deset přikázání. To si vymysleli lidé? Sami na sebe bič? Vlastní tvrdá pravidla si dělá, každý sám v sobě.

18.12.2023 v 9:32 | Karma: 8,77 | Přečteno: 195x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Deník stárnoucí ženy - Nakupuj, občane, nakupuj

Nakupuj, občane, nakupuj, zvedneš nám tím státní ekonomiku, sobě tím zvedneš mandle. Všude nás nabádají k nákupu, slevy na nás útočí z leva z prava. Někdy,vám tak přemýšlím, co se stane se všemi těmi věcmi co mám. Tak nakupujme!

7.12.2023 v 14:59 | Karma: 20,27 | Přečteno: 619x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Je to láska, nebo co to je

Nevím, co mám napsat, aby to co napíšu, vystihovalo to, co jsem napsala. Napsat něco o lidském vztahu, nebo ani ne o vztahu, jako o propojení jednoho k druhému a jejich míjení. Chtělo by to nějakou muziku, no, co vybrat.

6.11.2023 v 19:42 | Karma: 12,35 | Přečteno: 267x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

To je podzim u Jezera

Miluji podzim. Někdo ho rád nemá, to nevadí, protože má rád něco jiného. Láska je důležitá. Láska totiž přináší mír. No, abych se vrátila k podzimu, je tak krásně barevný, letos obzvlášť dlouho teplý a klidný, hurá na procházky.

26.10.2023 v 20:02 | Karma: 10,20 | Přečteno: 201x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Deník stárnoucí ženy - Přání

Chtěla jsem napsat komentář k článku " Život" ,ale nějak se mi to nevešlo do místa, které je k tomu určené .Tak z komentáře vznikl článek. Inspiroval mě napsat další díl deníku i s básní. Nic vážného, jen život.

16.10.2023 v 12:13 | Karma: 12,80 | Přečteno: 324x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Svoboda je plnění svých snů

Když jsme byli malí, měli jsme sny, touhy a chuť objevovat nové. Někteří z nás ji mají stále. Někteří ji zahrabali do hlubin zapomnění. Pamatujeme si vůbec, co vše jsme chtěli objevovat, čím jsme chtěli být a co jsme chtěli vidět.

3.10.2023 v 10:26 | Karma: 6,27 | Přečteno: 111x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Michalová

Soudný den

Prostě soudný den. Přijde. Na každého čeká ten jeho. Bez vyjímek. Neutečeš, neuprosíš, nevokecáš ani nevylžeš. Prostě přijde.

16.9.2023 v 23:01 | Karma: 8,72 | Přečteno: 242x | Diskuse| Ona

Lucie Michalová

Deník stárnoucí ženy - Sny a svoboda

Tak vám tedy povím, sny jsou pohon našeho života. Každý jsme něčím snili být. Někteří se svého snu nevzdali a dřeli, ovoce jejich snahy je ohromující. Jsou to jedničky ve svém oboru. Všichni. Vzpomínáte někdy čím jste chtěli být?

22.8.2023 v 11:39 | Karma: 10,90 | Přečteno: 290x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 75
  • Celková karma 10,19
  • Průměrná čtenost 537x
Ráda píšu básně, malé texty, snažím se být vnímavá, věřím v dobro.